Vnitřní vesmír

Vnitřní vesmír představuje soubor krychlí, které reprezentují pět zastavení při průchodu hmotou až do absolutního vymizení její strukturální podoby. Soubor zobrazuje dějovou linii, přenesenou do pěti stejných výřezů, které vychází ze závislosti na interpretačních možnostech jak výtvarníka, tak technologiích své doby. Jde o materiálovou proměnu, spojující tradiční sochařské postupy se současnými digitálními technologiemi.
Inspiračním zdrojem pro koncepci tohoto polyptychu byl film Mocniny deseti Charlese a Ray Eamesových z roku 1968. V tomto krátkém filmu je divák kontinuálním vzdalováním se a následným přibližováním proveden vesmírem a mikrosvětem ve vyznačených desetinásobných intervalech. Stejného principu je použito v této práci. Na sebe navazující objekty jsou tedy desetinásobky předchozí zvětšeniny dřevní hmoty, kde se struktura vyvíjí podobně jako v dramatickém žánru.